Jiří Mašek (ANO): Že tomu Fialovi není aspoň trochu trapně?

Maškův výsměch „skoro disidentům“ a prezidentům buddhistům

V hlavní části svého komentáře se Jiří Mašek pouští do detailní dekonstrukce obrazů, které si podle něj současní političtí lídři budují záměrně a účelově.

Petr Fiala: akademik nebo revolucionář?

Premiér Petr Fiala je podle Maška mistr image. „Brzy se možná dozvíme, že hrál za národní tým ve fotbale a současně reprezentoval v desetiboji,“ říká s nadsázkou. Naráží tím na způsob, jakým se Fiala prezentuje jako člověk s hodnotovým ukotvením, který v mládí čelil režimu.

Mohlo by vás zajímat

Rajchl mluví o skandálu české justice. Rozhodnutí v případu Ukrajince prý nemohl uvěřit: Kdyby byl pachatel Čech nebo Rom…Celý článok →Rodinu Vladimíra Čecha zasáhla další rána osudu. Dcera Petra (†46) přišla o život při tragické nehodě. Smutná slova nejbližších lámou srdceCelý článok →Velký PRŮŠVIH ministryně financí. Podnikatelům chodí výhrůžné zprávy. Někteří se pořádně vyděsiliCelý článok →

Fakticky ale Mašek připomíná, že Fialova kariéra probíhala v akademickém prostředí a jeho „disidentská minulost“ je podle něj spíš narativem než skutečností. V době normalizace totiž Fiala studoval a neexistují přímé důkazy o tom, že by čelil nějaké formě perzekuce.

Prezident Petr Pavel: z rozvědčíka mnichem?

V kontrastu s tím působí prezident Petr Pavel jako někdo, kdo se převtělil z agenta komunistické vojenské rozvědky do symbolu duchovních hodnot a lidských práv. Mašek připomíná Pavlovu kariéru, která začala v roce 1983 ve Vyškově. Zmiňuje i působení u výsadkového útvaru v Prostějově, kde se školily infiltrace, sabotáže a další akce, které rozhodně neměly nic společného s dnešními postoji Pavla.

„Byl ideálním kandidátem pro rozvědku – jazykově vybavený, fyzicky zdatný, stranicky loajální. A teď nám přednáší o svobodě Tibetu,“ glosuje Mašek sarkasticky.

Když se Pavel během cesty do Indie zúčastnil oslav 90. narozenin dalajlámy, Mašek to okomentoval jako „zjevení ducha Václava Havla“. Podle něj jde o zbytečné symbolické gesto, které nemá žádný konkrétní diplomatický přínos a jen dál posiluje Pavlův „marketingový příběh“.

Co všechno ještě přepíšeme?

Mašek se ve své kritice dotýká širšího problému: přepisování historie. Podle něj se současní političtí představitelé snaží přetvářet své životopisy tak, aby lépe zapadaly do dnešních hodnotových schémat. V tomto ohledu mluví o „politické frašce“ jako o divadelním představení, kde už ani nepoznáme, kdo je postava a kdo skutečný člověk.