Součástí dohody je společný volební postup a tvorba kandidátek, jejichž podoba má být zveřejněna na pondělní tiskové konferenci. Na kandidátkách budou figurovat i zástupci ČSNS a SD-SN. Maláčová by měla vést kandidátku v Praze, Lubomír Zaorálek obsadí druhé místo v Moravskoslezském kraji a Jiří Nedvěd má být jedničkou v Karlovarském kraji.
Programová shoda se týká zejména sociálních a mzdových témat, přičemž SOCDEM do memoranda prosadila několik svých bodů. Rozpory však panují v otázce referenda o zahraničněpolitickém směřování. Hnutí Stačilo! prosazuje zavedení obecného referenda s možností hlasovat i o vystoupení z EU a NATO. SOCDEM se k této části programu hlásí zdrženlivěji. Ve svém vyjádření zmiňuje pouze zákon o obecném referendu a odmítá výdaje na obranu přesahující 5 % HDP.
Podle místopředsedy hnutí Stačilo! a europoslance Ondřeje Dostála byl požadavek na souhlas kandidátů SOCDEM s referendy součástí návrhu dohody. Zdroje z SOCDEM ale tvrdí, že tato otázka zůstává otevřená. Po volbách tak mohou obě strany prosazovat rozdílné postoje k zahraniční politice.
Hnutí Stačilo! trvá na referendu. SOCDEM si drží odstup
Největší neshody mezi partnery panují v otázce referenda o vystoupení z EU a NATO. Hnutí Stačilo! jej považuje za klíčový bod svého programu a požaduje, aby se k němu zavázali i kandidáti nominovaní za SOCDEM. Dostál tvrdí, že návrh memoranda tento požadavek obsahuje. SOCDEM ale ve svých vyjádřeních tento závazek nepotvrzuje.
Podle některých interních zdrojů sociálních demokratů navíc nepanuje úplná důvěra ve vyjádření zástupců hnutí Stačilo! Místopředseda SOCDEM Lubomír Zaorálek sice minulý pátek prohlásil, že strany jsou „de facto dohodnuté“, jiný zdroj blízký vyjednávání to ale zpochybnil. „Zaorálek nemluvil pravdu. Není pravda, že máme dohodu na programových bodech.“
Napětí panuje i uvnitř samotné SOCDEM. Spojení s bývalými komunisty vyvolalo odchod několika známých členů, včetně bývalého ministra Jiřího Dienstbiera a pardubického hejtmana Martina Netolického. Oba nesouhlasí s obratem vedení a kritizují především přiblížení k národoveckým a euroskeptickým postojům.
K vývoji se kriticky vyjádřil také politolog a bývalý poslanec Evropského parlamentu Petr Sokol, který varuje před historickým i hodnotovým odklonem sociální demokracie:
„V hrobě se dnes musí obracet všichni sociální demokraté, kteří po Únoru 1948 odmítli násilné sloučení ČSSD s komunisty a trpěli za to následně v komunistických žalářích.“
„Hořkost musí cítit všichni, kteří stranu po roce 1989 na demokratických základech obnovovali a pomohli v jejích řadách naši vlast dovést do NATO a EU. Teď budou sledovat, jak jejich zástupci kandidují za subjekt, který chce vyvolat referendum o odchodu naší země z NATO a EU a udělat z nás součást ruské sféry vlivu.“
„Rozhodnutí vedení sociálních demokratů kandidovat za nahnědlé komunisty v koalici Stačilo! znamená faktický konec sociální demokracie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Škoda každé standardní strany, i když byla levicová.“
Zatímco hnutí Stačilo! se podle průzkumů momentálně pohybuje těsně nad pětiprocentní hranicí pro vstup do Sněmovny, SOCDEM má jen okolo tří procent. Společný postup je tak pro obě uskupení snaha o přežití na politické scéně a zároveň o získání reálného vlivu v Poslanecké sněmovně.
Otázkou zůstává, zda se podaří udržet programovou jednotu i po volbách, zejména pokud dojde na hlasování o zásadních otázkách týkajících se zahraničněpolitického směřování Česka.