„Tohle není pochod hrdosti, tohle je výsměch společnosti.“ Rajchl se vyjádřil k Prague Pride

Rozdělená společnost – a co dál?

Prague Pride se v posledních letech stává nejen kulturní, ale i politickou událostí. Zatímco v západní Evropě se LGBTQ témata čím dál více integrují do běžného veřejného života, v Česku se kolem nich točí emoce, obavy i nenávistné projevy.

Politici jako Rajchl tvrdí, že akce jako Pride deformují obraz komunity. Oponenti to považují za populistickou hru na voliče, kteří se bojí změn.

Mohlo by vás zajímat

Rajchl mluví o skandálu české justice. Rozhodnutí v případu Ukrajince prý nemohl uvěřit: Kdyby byl pachatel Čech nebo Rom…Celý článok →Rodinu Vladimíra Čecha zasáhla další rána osudu. Dcera Petra (†46) přišla o život při tragické nehodě. Smutná slova nejbližších lámou srdceCelý článok →Velký PRŮŠVIH ministryně financí. Podnikatelům chodí výhrůžné zprávy. Někteří se pořádně vyděsiliCelý článok →

Může být Pride „normální“?

Odpůrci často volají po „civilnější“ podobě festivalu – méně odhalených těl, méně duhových vlajek, méně „západních extrémů“. Jenže samotná LGBTQ komunita není homogenní – někteří chtějí decentní průvod, jiní zas oslavu, která připomíná karneval. A právě v této pestrosti je síla, ale i důvod, proč dochází ke střetům.

Otázkou zůstává, zda se vůbec dá najít forma, která bude „přijatelná pro všechny“. Anebo je smyslem Pride právě to, že rozbíjí konvence?

Celebrity na vážkách

Zajímavým jevem posledních let je, že někteří umělci a veřejně známé osobnosti dávají od festivalu ruce pryč – nikoli nutně z nesouhlasu, ale často prostě z obav. V době, kdy každé slovo může být vytrženo z kontextu, se raději drží zpátky.

I zmíněný návrhář Osmany Laffita sice kritizoval „přeplácanost“ festivalu, ale zároveň několikrát veřejně podpořil rovnost práv pro LGBTQ lidi. Jeho postoj tedy není odmítnutím komunity, ale spíše voláním po změně formy.

Společnost v zrcadle Pride

Festival jako Prague Pride slouží jako lakmusový papírek stavu společnosti. Ukazuje, jak se posouvají hodnoty, kde jsou hranice tolerance, ale i to, kolik lidí se ještě bojí jinakosti.