Billboardy, nebo potřesení rukou?
Jakub Horák má v politickém marketingu jasno: nejvíc funguje osobní kontakt. „V metrikách se říká, že jedno setkání s politikem, který člověku potřese rukou, vydá za padesát billboardů,“ vysvětluje.
A to může být problém pro strany, které se spoléhají spíše na drahou reklamu než na přímý dialog s lidmi. Volební kampaň podle něj není o tom, kdo vytiskne víc plakátů, ale kdo dokáže skutečně oslovit voliče tváří v tvář.
Sociální sítě – hřiště, kde se volby vyhrávají i prohrávají
Do hry ale stále víc vstupují i sociální sítě. Podle Horáka je už dnes nemožné vést kampaň bez Facebooku, Instagramu nebo TikToku. Politici tam často vypadají směšně, ale – a to je klíčové – mluví k lidem přímo.
Horák dává příklad: „Když Andrej Babiš hraje na sociálních sítích pinčes nebo kykyryká jako kohout, mladí si řeknou: ‚Tenhle strejda je vlastně dost akční, na svůj věk čilej.‘“ I zdánlivě banální obsah může přinést sympatie – a sympatie znamenají hlasy.
Jednoduchý souboj o sympatie
Podle Horáka nakonec půjde o úplně jednoduchou věc: kdo bude působit sympatičtěji, ten vyhraje. Ekonomika nastaví rámec, sociální sítě dodají emoce a osobní kontakt dodá důvěru.
„Volby nejsou šachy ani matematika. Jsou to pocity,“ shrnuje marketér.
Co z toho plyne?
Z jeho slov vyplývá, že české volby zatím nevypadají na žádnou tragédii. Slovenský scénář neočekává, ale upozorňuje, že vše může zlomit jediný faktor – pocit voličů, jestli se mají dobře, nebo špatně.
A až se budou sčítat hlasy, nezáleží tolik na tom, kolik billboardů bude viset u dálnic. Rozhodne to, kdo se dokáže usmát, podat ruku – a být vnímán jako ten „sympatičtější“.