Bratři se narodili 3. května 1963 v Prachaticích do rodiny slovenských Rumunů, kteří se po druhé světové válce přestěhovali do českého pohraničí. Jejich kořeny sahají do oblasti Nový Šastelek, která byla součástí Rakouska-Uherska a dnes je rozdělena mezi Rumunsko a Ukrajinu.
Dětství prožili v chudobě a kvůli jazykové bariéře byli ve škole terčem šikany. Oba skončili školní docházku v sedmé třídě a vyučili se zedníky. František pak pracoval v panelárně na pražském Zahradním Městě.
František Klišík a jeho cesta od disentu k samotě
V mládí František Klišík utrpěl vážný úraz na pile ve Vimperku, při kterém přišel o část ruky. „Udělalo to cink, myslel jsem, že klacek projel pilou. Chci se opřít a nejde to, místo ruky jsem měl takové dlouhé šlachy. Tekla z toho krev, ale nebolelo to,“ vzpomínal v rozhovoru pro Paměť národa.
V Praze se později pohyboval ve společnosti disidentů – kolem filozofa Jana Patočky, spisovatele Egon Bondyho a hudebníků z The Plastic People of the Universe. V roce 1987 se vrátil na Šumavu a koncem 80. let se aktivně zapojil do Hnutí za občanskou svobodu. Po sametové revoluci v roce 1989 se podílel na zakládání Občanských fór ve městech a obcích svého regionu.
„Najednou jsem si uvědomil, že moje role v této revoluci byla být v odboji, být proti něčemu. Když se to legalizovalo, přestal jsem na schůze chodit,“ uvedl. „Pak jsem se styděl před Havlem, říkal: ‚Nesmíme couvnout,‘ a já jsem couvl. Ale jinak jsem ani nemohl. Člověk, který vyjde ze sedmé třídy, nemůže dělat žádnou veřejnou funkci.“
Na statku, kde s bratrem žili, chovali krávu, vola, slepice, psy i kočky. Kromě života v přírodě se František Klišík věnoval psaní poezie a cestování. Navštívil San Francisco, New Orleans, Mexiko i Indii. V roce 1997 vydal sbírku básní Zpřítomnění aneb Pocity Františka Klišíka, která vyšla vlastním nákladem v pouhých sedmi kusech.
Smutný konec Františka Klišíka po úspěchu ve Varech
Jen den po slavnostním ceremoniálu ve Varech, kde František Klišík prožil možná největší úspěch svého života, byl nalezen mrtvý v rybníku nedaleko Prahy. Přesné okolnosti jeho úmrtí zatím nejsou známé, ale zpráva zasáhla nejen filmové tvůrce, ale i všechny, kteří znali jeho životní cestu.
Dokument oceněný diváky i porotou zachycuje nejen izolaci a prostotu života bratrů Klišíkových, ale i hloubku myšlenek a reflexi doby, v níž vyrůstali a žili. Film ukazuje, že i člověk, který žije mimo hlavní proud společnosti, může světu sdělit něco podstatného.
Příběh Františka Klišíka tak zanechal stopu nejen na filmovém plátně, ale i v paměti těch, kteří oceňují hodnotu jinakosti a autenticity. Jeho smrt však zůstává hořkou tečkou za životem, který sám o sobě byl výjimečným dílem.