Čeští představitelé, kteří se na seznamu ocitli, reagovali většinou ironicky.
Ministr Lipavský vzkázal, že jeho výroky nejsou namířené proti Rusům jako národu, ale proti Putinově agresivní politice:
„Nepoužívám nenávistný jazyk vůči Rusům. Vadí mi Putin, jeho imperiální politika a agrese proti Ukrajině,“ uvedl s tím, že zákaz cest do Ruska mu „dovolenou na Krymu rozhodně nezkazí“.
Markéta Pekarová Adamová přidala ještě ostřejší komentář: „Jaká pocta! Být na takovém seznamu, navíc v takové společnosti, je pro mě vyznamenáním.“
A Marek Ženíšek připomněl, že na ruských sankčních seznamech figuruje už od roku 2015. „Říkám o nich jen pravdu. Ruský režim je teroristický a stojí na hliněných nohou lží,“ dodal.
Další dílek ruské propagandy?
Podle analytiků je tento seznam jen dalším nástrojem Kremlu, jak šířit propagandu a zastrašovat zahraniční politiky. Zároveň má sloužit k odvedení pozornosti od války na Ukrajině a domácích problémů Ruska.
Fakt, že mezi „rusofoby“ zařadilo ruské ministerstvo prezidenty, ministry a předsedy parlamentů států EU i NATO, ukazuje, jak široce Moskva pojem „nenávist vůči Rusku“ vykládá.
Posílí, nebo oslabí Západ?
Měla Moskva zveřejněním seznamu v plánu oslabit jednotu Západu? Možná. Ale výsledek je spíš opačný.
Zařazení českých i evropských lídrů na černou listinu paradoxně jejich kritiku Kremlu jen posílilo. Ukazuje se, že vyjádření solidarity s Ukrajinou a odsouzení ruské agrese jsou pro ruskou diplomacii „rusofobií“.
Výsledkem je ale spíš to, že politici typu Pavla, Lipavského či Pekarové získali další důvod pokračovat v kritice Putinova režimu – a Západ má další motivaci držet při sobě.