Zdeněk Troška si vždy zachoval svůj postoj
Zdeněk Troška nikdy neskrýval, že je homosexuál. I když mu to v minulosti přineslo problémy, vždy zůstal věrný sám sobě. „Proč vypadám tak dobře? Protože mě doma netrápí žádná žena,“ říká často s humorem, když se ho ptají na tajemství jeho mladistvého vzhledu.
Svoji orientaci nevnímá jako nevýhodu – naopak. Věří, že mu pomohla stát se empatičtějším člověkem. „Vždy jsem se snažil lidi pochopit a nikdy jsem se nestyděl za to, kým jsem,“ řekl otevřeně. Jeho rodina však reagovala různě. Otec Václav se s tím nikdy nesmířil a odmítal to přijmout. „Nedokázal pochopit, že mě nepřitahují ženy. Když přišla kamarádka, hned ožil. Ale pokud se u nás objevil kamarád, jen suše pozdravil a odešel,“ přiznal režisér. Naproti tomu jeho matka Růžena mu byla vždy oporou. „Jediné, co mě mrzí, je, že nebudu mít vnoučata,“ řekla mu jednou. Troška jí však s úsměvem odpověděl, že jeho filmy jsou jeho dětmi.
Sebepřijetí přišlo ve Francii
Už jako dítě měl Troška rád školu a cizí jazyky. Díky tomu získal možnost studovat ve Francii, kde strávil tři roky. Právě tam si naplno uvědomil, kým je, a rozhodl se, že svou pravou tvář nebude skrývat.
Když se vrátil do Československa, homosexuální styk byl stále trestný. Přesto se rozhodl nelhat sám sobě. „Věděl jsem to o sobě od malička. Randění s dívkami bylo nevinné, ale čím dál víc jsem si uvědomoval, že mě přitahují muži,“ přiznal. Poprvé se svěřil své matce, která ho bez problémů přijala. Otec však jeho orientaci nikdy nepřijal.
Vydírání ho nezastrašilo
V 90. letech, když už byl známý, se stal terčem vydírání. „Jeden člověk mi řekl, že to prozradí do novin. Řekl jsem mu, ať to klidně udělá. Moje rodina to už dávno věděla, nebyl jsem tím zaskočený,“ vzpomínal Troška.
Ačkoliv měl během života několik vztahů, žádný nevydržel. Práce pro něj byla na prvním místě a někteří partneři to nedokázali přijmout. „Někteří na moji práci žárlili,“ přiznal. Stalo se mu i to, že mu partnery svedly kamarádky. „Dva nebo tři mi takhle přebrali a pak je nechali,“ řekl se smíchem.
Proč dnes žije sám?
Troška přiznal, že si v současnosti užívá samotu. „V tomhle věku už nesnesu, aby u mě byl někdo natrvalo, natož doma,“ vysvětlil. Nikdy necítil potřebu mít vlastní děti. „Mám děti rád, proto pro ně dělám pohádky. Ale vlastní mi nikdy nechyběly,“ dodal.
Osamělý se však necítí. Pořád ho obklopují fanoušci, kteří ho poznávají na ulici a žádají o podpis. A na otázku, jestli se nebojí stáří, odpověděl svým typickým humorem: „Nebojím se, že mi jednou nebude mít kdo podat šálek čaje. V domově důchodců mi ho přece podají,“ uzavřel.
Zdroj: www.takeakesme.sk