„Výsledkem je, že po čtvrt století u moci přivedl Putin Rusko do rovnováhy a dal Rusům to, po čem nejvíce toužili: stabilitu,“ uvádějí autoři analýzy Michael Kimmage a Maria Lipmanová.
Klid ve společnosti dosáhl Putin především potlačením nezávislých oligarchů, zvyšováním životní úrovně a posílením materiálního komfortu střední třídy. Vytvořil také ideologii, která byla vlastenecká, ale zároveň natolik mírná, že nerozdělila společnost. Za touto fasádou se však podle analytiků skrývá prázdnota – chybí skutečné politické strany a volby bez smysluplného výběru.
Už ve svém „manifestu tisíciletí“ z roku 1999 vyzdvihoval Putin vizi obrody Ruska jako velmoci. Obviňoval Gorbačova a Jelcina, že zemi ponížili, a vnímal obnovu vlivu Ruska jako svou historickou úlohu. Na mnichovské konferenci v roce 2007 kritizoval Spojené státy a NATO za „jednostranné a nelegitimní akce“, a krátce poté vyslal armádu do Gruzie.
V roce 2014 následovala anexe Krymu a invaze na Donbas, a v roce 2022 zahájil plnohodnotnou válku proti Ukrajině.
Putin tlačí na vítězství. Neváhá obětovat stabilitu a zavést diktaturu
Ačkoliv Putin zřejmě ustupuje z vlivu v jiných regionech, Ukrajinu považuje za klíčovou. „Putin si může dovolit ztratit Blízký východ, ale ne Ukrajinu. Tam nevidí žádné dilema,“ píší Kimmage a Lipmanová.
Podle autorů bude Putin, pokud to situace vyžaduje, ochoten obětovat domácí rovnováhu ve prospěch masové mobilizace a tvrdých represivních opatření. Zdůrazňují, že na Ukrajině „riskuje vše. Neúprosnou nutností je válka.“
Putin omezuje opozici. Režim stojí na strachu a ekonomickém pragmatismu
Domácí zázemí Putina čelí rostoucímu tlaku, ale jeho strategie udržení moci je stále účinná. Od roku 2022 mohl každého kritika označit za nepřítele válečného úsilí, a tím zlikvidovat opozici. Protesty byly potlačeny, odpor kriminalizován a mnoho oponentů režimu odešlo do exilu nebo skončilo ve vězení.
Současně si ale mnoho Rusů z války odneslo výhody. Ekonomika obranného sektoru roste, nezaměstnanost klesá a i když sankce omezily přístup k luxusu, většina základního obchodu s Asií, Tureckem či Spojenými arabskými emiráty pokračuje.
„V Putinově Rusku se dá žít a prosperovat, aniž by člověk byl horlivým vlastencem – stačí se vyhnout výraznému projevu nevlastenectví,“ uvádějí autoři analýzy.
Přesto se rovnováha režimu jeví jako čím dál křehčí. Mezinárodně Rusko ztrácí pozice – Arménie ztratila Náhorní Karabach, v Sýrii padl režim Bašára Asada a Moskva jen bezmocně sleduje, jak její partneři čelí útokům Izraele a USA. „Moskva bezmocně přihlíží,“ shrnuli Kimmage a Lipmanová.
Diskuse
0 komentářů