Když mi Petr před rokem řekl, že mě chce seznámit se svým bratrem, čekala jsem obyčejnou společnou večeři.
Místo toho jsem se vrátila do minulosti – přesně o čtyřicet let zpátky. Do doby, kdy jsem jako praktikantka na dětském táboře prožila svou první velkou letní lásku.
Měl černé vlasy, široká ramena a krásný úsměv. Jmenoval se Tomáš. Byli jsme mladí, zamilovaní a přesvědčení, že naše láska přežije i po táboře. Nepřežila. Po dvou týdnech jsme si dali poslední pusu a vrátili se do běžného života. Ale ty vzpomínky zůstaly. A zůstaly hluboko.
Uběhlo téměř čtyřicet let. Já jsem se stihla vdát, mít tři děti, rozvést se, znovu postavit na nohy a začít nový život. Poznala jsem Petra – muže, se kterým jsem se cítila klidně a bezpečně.
A právě on mi jednou oznámil, že jeho bratr je ve městě a půjdeme společně na večeři.
A tam… mi najednou neznámý muž stiskl ruku a řekl:
„Renatko, to už si mě nepamatuješ? Dětský tábor v Horce. Prožili jsme spolu krásné léto…“
Ztuhla jsem. A pak mi to došlo. Ten muž byl Tomáš. Moje letní láska z dětství. A teď…
Jak hodnotíte současnou ekonomickou situaci v Česku?
Za socialismu jsme trávili většinu léta v přírodě. Mně bylo patnáct, když jsem začala jezdit jako praktikantka na dětské tábory. Později jsem se stala vedoucí a milovala jsem tu atmosféru – hry, zpívání, táboráky, blízkost lidí.
Byla to krásná léta. A právě tam jsem poznala Tomáše. Byla to moje první opravdová letní láska. Intenzivní, nevinná, ale silná. Po dvou týdnech jsme se rozloučili – a nikdy už neviděli.
Diskuse
0 komentářů