„Tohle není selhání. Tohle je moje rozhodnutí – být otcem naplno.“
Těmito slovy devětatřicetiletý Kerry Johnson popisuje moment, kdy se rozhodl zůstat doma a pečovat o své děti. Zatímco jeho žena Sharon pracuje a zajišťuje finanční chod domácnosti, Kerry se věnuje výchově šesti dětí. Netypické? Možná. Ale pro jejich rodinu to funguje.
Dřív to bylo jinak – Kerry chodil do práce, Sharon byla s dětmi doma. Když ale Kerry přišel o zaměstnání, rozhodli se udělat zásadní změnu. Místo toho, aby hned hledal novou práci, se Sharon domluvili, že si role vymění. Ona nastoupí do práce, on zůstane s dětmi.
Kerry si brzy zvykl a dokonce si novou roli zamiloval. „Když mi někdo řekne ‚muž v domácnosti‘, usmívám se. Jsem na to pyšný,“ říká s hrdostí. Přiznává, že to v jejich komunitě není běžné, ale nikdy toho rozhodnutí nelitoval.
Rodina Johnsonových pochází z mormonské komunity, kde je tradiční model – žena doma, muž v práci – hluboce zakořeněný. Jenže Kerry a Sharon se rozhodli jít jinou cestou. A místo odsudků sklízejí obdiv – jejich přátelé oceňují, jak skvěle jim nový systém funguje.
Dnes má Kerry hlubší vztah nejen s dětmi, ale i se svou ženou. „Nejde o to, kdo vydělává víc nebo kdo umyje nádobí. Jde o to, že se vzájemně podporujeme. A to je podle mě skutečná rodina,“ říká.
Ale co přesně Kerryho k tomuto kroku vedlo? A jak to zvládají v praxi?
Kerry Johnson dříve pracoval a staral se o to, aby rodina měla z čeho žít. Sharon byla doma s dětmi. Běžný model. Jenže po ztrátě práce se všechno změnilo. Rozhodli se – možná trochu spontánně, ale s důvěrou – že si role prohodí. A ukázalo se, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké mohli udělat.
Sharon nastoupila do práce. Kerry zůstal doma. Z počátku to nebylo jednoduché – naučit se režim, rozdělit si čas, zvládnout šest dětí není hračka. Ale Kerry brzy zjistil, že ho ta nová role naplňuje víc, než jakákoli kancelář.
„Předtím jsem měl pocit, že nic nestíhám. Práce, domov, děti… Všude jsem byl napůl. Teď jsem naplno tam, kde mám být. Doma.“
Jejich rodina přitom pochází z mormonského prostředí, kde je podobná změna rolí takřka tabu. Přesto se Kerry a Sharon rozhodli najít si vlastní cestu. Dnes se už ke komunitě oficiálně nehlásí, ale jejich přátelé jim často říkají, jak moc obdivují jejich odvahu i to, jak dobře to celé zvládají.
„Nechci dělat to, co se ode mě čeká. Chci dělat to, co má pro naši rodinu smysl,“ říká Kerry. Jeho žena Sharon souhlasí. „Vím přesně, co znamená být v domácnosti. A právě proto mám pro Kerryho obrovský respekt. Dělá to skvěle.“
Sharon je dnes úspěšná a věnuje se i práci influencerky. Ale rodina zůstává na prvním místě. Když se vrací z práce, společný čas si všichni užívají naplno. Děti jsou spokojené, doma vládne klid a rovnováha.
Kerry má blízko ke každému ze svých dětí. Ví, kdy mají zkoušky, kdy je trápí kamarádi, co je baví. Dříve by o spoustě těchto věcí neměl ani tušení. Dnes je u všeho.
„Někdo si myslí, že když muž vaří nebo přebaluje, ztrácí tím kus své identity. Já si myslím pravý opak – získávám to nejcennější,“ říká.
Jejich příběh může být inspirací i pro ostatní. Doba se mění. Role už nejsou dané pohlavím, ale tím, co si partneři domluví. A pokud jim to funguje, pak je to správně.
Sharon to vystihla jednoduše:
„Nejde o to, kdo má jakou roli. Důležité je, že to všechno táhneme spolu. A že naše děti vyrůstají v lásce.“