Součástí důkazního materiálu je i video, ve kterém Navalná prezentuje výpovědi pěti zaměstnanců věznice. Ti popsali, jak si Navalnyj několik dní před smrtí stěžoval na bolesti nohy, zvracení a křeče, než byl převezen na samotku a ponechán bez dozoru. V osudný den podle svědků trpěl silnými bolestmi hrudníku a břicha, a když dorazila lékařská služba, byl již v bezvědomí.
Chybějící kamerové záznamy z posledního dne jen posilují podezření, že došlo k manipulaci a záměrnému zakrytí důkazů. Přestože byl prostor neustále monitorován, záznam z inkriminovaného dne nebyl nikdy zveřejněn.
Na dotazy médií Kreml odpověděl zdrženlivě. Dmitrij Peskov prohlásil, že o výrocích Navalné neví a „nemůže se k nim vyjadřovat“. Zároveň odmítl, že by nové informace měly jakýkoli dopad na vnitřní politiku Ruska nebo situaci na Ukrajině.
Otrava Alexeje Navalného a mezinárodní ticho
Ruské úřady trvají na tom, že Navalnyj zemřel přirozenou smrtí způsobenou „kombinací nemocí a srdeční arytmie“. Tato verze je však již dlouho zpochybňována nejen rodinou, ale i širší veřejností. Navalnyj měl v minulosti prokazatelně přežít otravu nervově paralytickou látkou novičok, za kterou sám vinil ruské tajné služby.
Po jeho návratu z Německa byl okamžitě zatčen a odsouzen ve zmanipulovaných procesech. Jeho smrt v trestanecké kolonii vyvolala vlnu solidarity i obav o bezpečnost dalších opozičních představitelů.
Zatímco Julija Navalná čelí obviněním z extremismu, mnozí z jeho spolupracovníků již byli odsouzeni k dlouhým trestům. Přesto se Navalná nevzdává a deklaruje, že hodlá pokračovat v boji za pravdu a svobodu.