◉ Jan Hrušínský se vrací k hudbě, která mu formovala život, a vzpomíná na burzy LP desek.
◉ Popisuje šikanu od komunistické policie i absurdní historku z cesty do Maďarska.
◉ Představuje nový dokument České televize o vztahu se svým bratrem Rudolfem.
◉ V závěru ostře kritizuje dnešní politickou scénu a proruské vlivy.
Jan Hrušínský se ve své úvaze vrací do dob svého mládí, kdy mu hudba anglosaských kapel pomáhala přežít komunistickou normalizaci. Vzpomíná na burzy LP desek i brutální zásahy tehdejší policie. Sdílí s humorem i dobrodružnou cestu na Babettách k Balatonu a s bratrem Rudolfem připravili nový televizní dokument. Čtenáře však překvapí i jeho ostrá kritika současné politické situace.
Co všechno zažil během natáčení a proč se rozhodl tentokrát nepsat přímo o politice?
Považujete zmírnění trestu v tomto případě za přiměřené?
Hudba The Beatles, Pink Floyd či Queen pro Jana Hrušínského nebyla jen zábavou. Byla to záchrana. V temných sedmdesátých letech, kdy v Československu vládla tvrdá normalizace, si ji s dalšími fanoušky obstarával na takzvaných burzách – neoficiálních a často policejně rozháněných setkáních. Právě tam bylo možné vyměnit nebo koupit desky kapel, které se jinak na trhu neobjevovaly.
„Komouši v bílých přilbách či zelených čepicích nám ty desky občas sprostě ukradli a ještě nás přitom mlátili hnusnými obušky,“ vzpomíná herec.
Diskuse
0 komentářů